Čas sama pro sebe v mateřství není luxus ani sobectví. Je to nutnost
Mít čas sama pro sebe je nutnost. I s malými dětmi. A ne, nemyslím tím, že se sama vysprchuješ, že využiješ chvíli volna na úklid, praní, vaření. Že před spaním skroluješ na Instagramu.
Myslím tím dopřát si čas na to, co tě baví. Co baví jenom tebe. Co tě naplňuje a hlavně - dobíjí.
Z mojí osobní ankety, kde odpovídalo kolem 4 tisíc mám na mateřské vyplynulo, že kolem 80 % z nich nemá ani hodinu týdně na tenhle hodnotný čas pro sebe. Že je to pro ně výjimečný. Něco luxusního, něco, co si teď nemůžou dovolit.
A asi není překvapením, že zas v jiné anketě vyšlo, že stejné procento, tedy kolem 80 % mám na mateřské zažilo nebo zažívá pocity vyhoření. Kdy už prostě sakra nemůžou.
Proč asi, že?
„Tak sis to dítě neměla dělat, když si chceš užívat“
Odborné výzkumy říkají, že člověk má mít k dlouhodobé spokojenosti dokonce 2 hodiny času sám pro sebe každý den. Plus mínus. V raném rodičovství utopie, ale aspoň pár hodin týdně by to chtělo. Protože při dlouhodobém nedostatku toho vnitřního naplňování, se z nás můžou stát vyhořelé ukřičené saně, které se nedokážou ovládat. A to nikdo nechceme.
No jo, jenže... „Samy jste ty děti chtěly, tak si je nemáte dělat… Vždyť mateřská, rodičovská, to je pohoda, nemusíte pracovat, můžete být celý dny doma… Na co si ty dnešní mámy stěžujou, mají pračky, myčky, robotický vysavače. Co pořád chtěj?", slyšíme kolem sebe.
A tak máme ještě k tomu výčitky. Že chceme něco víc. Že naše babičky to měly mnohem horší a my teď chceme něco extra. A svoje děti milujeme nade všechno a stejně toužíme po čase jen pro nás. Není to sobecký?
Hele, není.
Žijeme v době nekonečného množství možností. Kdy je přirozené, že chceme to něco víc. Kdy už to je životní standard. A že by babičky byly tuze naplněné životem u plotny s dětmi u nohou a mužem v hospodě? Tomu nevěřím. Jen se o tom možná nemluvilo, nebo mluvilo, ale jen v kuchyních, když přišly na pokec sousedky. Protože nebyly telefony, sociální sítě a tak.
No jo, ale jak se teda seberealizovat, naplňovat a dosycovat ty své pohárky, když máme doma malé dítě, které nás potřebuje? Je to vůbec možný?
Klíčem k úspěchu je spolupráce
Spolupráce a dělení povinností především s mužem. Tátou našich dětí, máme-li tu možnost. Oprostit se od těch stereotypů, že táta hlídá, že tátové vydělávají, a tak mají větší právo na odpočinek a že muži celkově nejsou stavění na péči o děti. Už jsme přece dál.
Naopak novodobé výzkumy ukazují, že sami tátové, kteří se více podílejí na péči o děti, mají lepší vztahy s partnerkami a jsou spokojenější se svým životem.
A vemte to takhle. Modelová situace: Muž jede na osmou do práce, vrací se v půl pátý. Tenhle samý čas je na mámě na rodičovské, aby vše kolem dítěte a domácnosti obstarala sama. To je zase její „práce“, díky které nemusí rodina platit chůvu, jesle a muž může díky tomu chodit do práce. Jakmile se muž vrátí domů, pak končí pracovní doba jemu, ale i ženě, protože od té chvíle už na to není sama, ale už je to týmová spolupráce. Stejně tak víkendy. Je fér se v těchto chvílích dělit o různé povinnosti, starosti (fyzické práce i mentální zátěž) a taky o chvíle volna.
Říká se tomu férová domácnost, férové partnerství. A i na to máme výzkumy, které ukazují, že právě takováto férová partnerství více vydrží, lidé jsou v nich spokojenější a mají skvělé dopady i na děti.
Případná další podpora širšího okolí, jako prarodičů, kamarádů, chův je pak hodně individuální. Nicméně rozhodně platí - není selhání, ostuda říct si o pomoc. Požádat o pohlídání. Nebo si na to někoho zaplatit. Vážně to není nic špatného a neznamená to, že jste špatná máma. Spíš naopak - víte, že díky času na sebe a na seberealizaci pak budete lepší máma.
Dát sebe na první místo před vaření a úklid je game changer
Co mi ještě přijde hodně důležité pro to, aby si mámy užívaly ten čas samy pro sebe, když už jsou bez dětiček nebo děti spí, hrají si apod., je dávat si to jako prioritu.
Upřímně, je lepší uklizený byt, pečeně v troubě a vyřízená, vypsychovaná máma, která ztrácí trpělivost a blíží se vyhoření? Nebo občasný binec, těstoviny s kupovanou omáčkou a spokojená máma?
Já hlasuju za tu druhou možnost. Jednoznačně. A přála bych si, aby to i ve společnosti bylo takhle naprosto normální. Aby ty nároky, jaký neseme na bedrech o tom, že jako ženy v domácnosti musíme mít pořád skvěle uklizeno, vypráno, navařeno, začaly být konečně reálné a počítaly s tím, že bychom rády třeba dělaly občas i něco jiného.
Když se zase vrátím k tomu porovnávání se s dřívějšími generacemi, kdy ty babči to všechno stíhaly i s valchou a látkovými plenami a my tu teď podle nich fňukáme, byť to máme o tolik jednodušší, tak dle studií sice máme skvělé moderní vymoženosti, které nám tu práci usnadňují, ale také jsou nyní ve společnosti mnohem větší nároky na čistotu, na úklid, na pestrou a různorodou stravu, na vzhled, informovanost, pak samozřejmě na trávení hodnotného času s dětmi atd. atd.
Z toho vyplývá, že pořád je to náročný. Sice jinak náročný, ale je.
A opravdu, je naprosto v pořádku - je to dokonce potřebný, nutný - chtít a dopřávat si čas sama pro sebe.
Ať už to znamená jógu, keramiku, běh, práci, která vás baví, nebo dlouhou vanu, čtení, kosmetiku. A klidně i ten přiblblej seriál, co máte tak ráda. Hlavně, ať je to to vaše a ať vás to dobije a ať si to užijete. Zaslouženě.
Pojďme si pro sebe
Zahoďme tedy ty pocity viny, zavřeme uši před řečmi okolí, které dost možná zapomnělo, jak je to někdy náročný a pojďme si pro to. Pro sebe. Ať nejsme saně.
Fandím všem mámám ať se jim dřív nebo později podaří mít na sebe dostatek času. Ať mají více či méně férovou domácnost a ať se dávají aspoň občas na první místo. 💖
@La.tereza – Tereza Havlíčková