Přinášíme rozhovor s naší zákaznicí, mladou maminkou, studentkou pedagogiky a psychologie, Renátou Sykorjakovou. Paní Renáta nás kontaktovala s nápady na inovace produktů. Ty zkoušíme a testujeme a ačkoli nemůže slíbit, že se vše podaří, přinášíme alespoň velmi inspirativní rozhovor pro vaše obohacení. Neváhejte se začíst!
Jak jste našla ELIS DESIGN? Co Vás nejvíce zaujalo?
Jelikož mnoho interaktivních hraček se dá sehnat v kamenných obchodech, na trzích u hand-made stánků…, nikdy jsem neměla potřebu vyhledávat e-shopy k nákupu pomůcek pro děti. Avšak Piklerové trojúhelník, který jsme potřebovali koupit, (jelikož během karantény začaly naše děti trávit o mnoho více času doma), lze nejjednodušeji sehnat právě přes internet. Vyzkoušeli jsme vícero trojúhelníků od známých, ale vždy tam byl nějaký prvek, který se mi nelíbil. Vyhledávala jsem proto, jaké typy trojúhelníků nabízejí e-shopy. Nejvíc mě zaujala právě společnost ELIS DESIGN, která krom trojúhelníku nabízí i jiné interaktivní hračky a prvky do dětského pokojíčku, vyrobené podle principu Marie Montessori. Hračky zde jsou designové, nadčasové a pastelové tóny jsou příjemné na pohled. Abych si nejdřív vyzkoušela, zda daný trojúhelník plní parametry pro bezpečné hraní mých dětí, půjčili jsme si ho načas od manželů, kteří v Bratislavě pronajímají hračky na vyzkoušení. Po rozložení hračky jsem byla velice mile překvapená. Daný produkt od společnosti ELIS DESIGN má velmi dobře obroušené hrany, více zaoblené než u jiných výrobků, s nimiž jsem se setkala. Jakožto maminka malých dětí právě toto považuji za důležité. Proto jsem se nakonec rozhodla trojúhelník od ELIS DESIGN zakoupit. Podnítilo to také můj zájem o pochopení konceptu této společnosti.
Jak staré je Vaše dítě? Jaké hračky jej nejvíce baví?
Mám dvě děti. Čtyřletého synka a dvouletou dcerku. Ale moje děti jsou tak staré, na kolik se v dané chvíli cítí a tomu přizpůsobují i svou činnost. Obě jsou samostatné osobnosti a každý má trošku jiné zájmy. Synek, jako každý jiný chlapec, auta a nářadí. Ale krom toho i knihy a vynálezy. A teď se nejvíce zajímá o vědecké encyklopedie, předškolní písanky a dřevěné interaktivní hračky. Jelikož naše výchova spočívá hlavně v naslouchání dětem, necháváme ho jít si svou cestou. Dcerka, tak jako skoro každé děvčátko, ráda opakuje po své mamince. Takže si hraje s nádobím, panenkami a barvičkami. Ale jinak podobně jako syn často zkoumá přírodu (tam si najde přirozené hračky), miluje také prolézačky a dřevěné skládačky. Hrávají si i společně, to potom používáme stavebnice, domino, Piklerové trojúhelník, umělecké pomůcky, ale hlavně vlastní fantazii. Často děti hračky ani nepotřebují, jelikož mají jeden druhého.
Co je podle Vás, co se týče hraček – motorické – jemná i hrubá motorika, výukové, kreativní…, nejprospěšnější v různých fázích vývoje od batolátka po nástup do školy?
Dle mého nejprospěšnější hračky v různých fázích vývoje jsou:
Kojenci (0-1 rok) – hrací deka se strukturovaným povrchem a různými minihračkami, maňásci, dřevěná kousátka, chrastítka, míčky, pěnový stupínek pro první pokusy o stoupání si.
Batolata (1-3 roky) -kostky, nádobí, pomůcky na malování, pastelky, dřevěné vkládačky, razítka, plastelína, jednoduché puzzle, Montessori kostka, Acitivity board, vozítka, Piklerové trojúhelník, houpačky, prolézací tunel.
Předškolní věk (3-6 let) – vystřihovánky, stavebnice, dráhy pro auta a kuličky, pohyblivý písek, Montessori domeček, logické skládačky, těžší puzzle, pexeso s čísly a písmeny, kolo, brusle…
Co byste dle svých znalostí a zkušeností poradila pro udržení pozornosti dětí?
Pro udržení pozornosti dětí je nejdůležitější vybrat ten správný čas a rozpoložení. Unavené či nemocné děťátko určitě nebude spolupracovat ani při aktivitě, kterou má rádo. Dle odborných výzkumů je lidský mozek nejvýkonnější a nejpozornější v dopoledních hodinách. Moje zkušenosti při práci s dětmi jsou však opačné. Mnohé děti mají nejvíce energie po odpoledním spánku. Z toho vyplývá, že pedagogové ve školkách či rodiče doma by hlavně měli vnímat potřeby dětí a interaktivní činnost naplánovat na dopoledne i odpoledne. A druhou radou je, podle mých zkušeností, motivace s cílem úspěchu nebo odměny. Tak jako i my dospělí dostáváme odměny za vykonanou práci, tak i pro většinu dětí platí, že se budou snažit více soustředit a naslouchat, pokud je v cíli čeká něco příjemného. Nemusí to být vždy sladkosti, dárky, hračky. Motivovat mohou i zážitky, pocit úspěchu a radosti z nově zvládnuté dovednosti, a také aktivity a hry, které si dítě za odměnu samo vybere. To samozřejmě funguje u dětí, které jsou již v té fázi, kdy dovedou naslouchat druhému člověku. Poslední doporučení je vymýšlet každou aktivitu kreativně a s fantazií, to děti nejvíce milují. U maličkých dětí do jednoho roku vyzkoušejte různobarevné hračky, které má vaše děťátko rádo, použít třeba jako maňásky, ukazovátka… a pozornost je vaše.
Do jaké míry je podle Vás vhodné vést děti k samostatnosti a jak moc jim naopak být asistencí a vzorem?
Je velmi důležité a pro budoucnost prospěšné, abyste děti jemným způsobem vedli k samostatnosti. Je samozřejmě třeba brát ohled na jejich osobitý mentální a tělesný vývoj. Dle mého názoru mají rodiče vést děti životem tak, aby byly soběstačné, ukazovat, co se smí a co ne, ale nepřevzít všechnu zodpovědnost a nedělat za ně věci, které už ve svém věku zvládnou samy. Není daná žádná míra normální samostatnosti, je třeba si všímat, co konkrétní dítě zvládá a v čem si jisté není. Rodiče by měli být především partnery. Bez harmonie mezi partnery není možné vést dítě k zodpovědnosti či samostatnosti. Pokud bychom za děti vykonávali všechny jejich povinnosti, harmonie ve vztahu by se vytratila kvůli nadměrnému vyčerpání. To má pak další negativní dopady na výchovu. Dítě je třeba naučit naslouchat, porozumět, zapamatovat si a hlavně vyjádřit se. To mu nejlépe předáme vlastním příkladem. Úlohou rodiče je být nápomocný v každém slova smyslu, být tu pro dítě vždy, kdy si neví rady a potřebuje pomoci, poradit, ukázat a vysvětlit. Jak být pro dítě vzorem? Můj názor je popravdě takový, že dokonalým vzorem pro dítě vlastně nemůžeme být. Nikdo není bezchybný. Ať se jakkoli snažíme, nikdy se nechováme jen a pouze správně. Co však můžeme udělat, je ukázat dětem, co si myslíme, že je nejlepší pro ně samotné či pro společnost. Také jim dát najevo, že i když mají chyby, jsme tu vždy pro ně. Navést je k tomu, jací mohou být a naučit je, že každý je jiný a je v pořádku se od ostatních lišit, ovšem některé dobré věci si mohou od ostatních převzít.
Zajímal by mě také Váš názor na úlohu kolektivu – od jakého věku a zda dávat děti do školky, jak je na kolektiv zvykat, jak moc zasahovat do interakcí mezi dětmi, do jaké míry je nechat poradit si samy?
U nás je zvykem, že děti nastupují do předškolního zařízení ve věku tří let. Rodiče, kteří dají své děti do školky dříve, jsou společností nepochopení, často až odsouzení. Jsou dva důvody pro dřívější nástup. Tím prvním je, že dítě se už jeví pro školku způsobilé, doma se začíná nudit a projevuje dostatečný zájem o kontakt s vrstevníky. Takovéto dítě je nejlepší do školky opravdu dát. Jiné děti zase nejsou ani ve třech letech na vstup do kolektivu připravené. Měli bychom se snažit být v těchto případech ohleduplní a vyjít jim vstříc, i když u nás i v okolních státech není tato možnost příliš finančně podporovaná. Každé dítě je jedinečná osobnost, proto není možné všeobecně posoudit správný věk na nástup do školky. Druhým důvodem dřívějšího nástupu pak může být fakt, že rodiče nemají na výběr. Často na ně vyvíjí tlak zaměstnavatel nebo zhoršená finanční situace rodiny. V tomto případě by jim měl být oporou předškolní pedagog, který jim pomůže s integrací dítěte do třídního kolektivu. Pedagog by k malému dítěti, které je ještě nepřipravené, měl být pozornější, snažit se pochopit jeho osobní potřeby a zájmy a být mu nablízku, dokud nepřekoná strach. To samé platí pro všechny nově přijaté děti. Při interakci a případných problémech mezi dětmi ve školce je podle mě vhodné je nejdříve pozorovat. Dohlédnout na to, aby každou hru či problém děti zvládly bez násilí nebo slovní hrubosti. Teprve poté, jakmile zpozorujeme, že děti neví, jak spolu komunikovat a hrát si, vysvětlíme jim, co je správné a co ne. Funguje také hraní rolí/situací, při tom se nejlépe dozvíme, jak se děti staví k řešení konfliktů a jak si představují komunikaci mezi spolužáky.
Jaké aktivity by rodiče s dětmi rozhodně neměli vynechat, aby jim zajistili co nejpodnětnější prostředí pro motorický i kognitivní vývoj?
Při podpoře kognitivního vývoje dítěte by rodiče určitě neměli mít strach nabídnout mu k hraní různé bezpečné předměty z domácnosti a přírody. V počátečním stádiu vývoje je takovéto poznávání předmětů nejekologičtější a zároveň myslím pro děti velmi zajímavé. Po čase, když už dítě zaujme jeden předmět více než ostatní, například vařečka, tužka…, začněte s ním vytvářet nové aktivity v podobě hry na vaření nebo kreslení. A co se týče motorického vývoje, tak jako maminka bych určitě nevynechala aktivity na různých prolézačkách, šplhání (pod dohledem) po schodech, žebřících, přeskakování překážek, házení míčkem a jízdu na různých vozítkách. A nejvíce děti v mém okolí baví hra na schovávanou. Při ní totiž mají pocit samostatnosti, možnost samy se rozhodnout, pocit tajemství, procvičují si svoji obratnost a rychlost.
Jaká jsou dle Vás v současné době rizika, škodlivé vlivy pro malé děti? Před čím je chránit?
Za nepříznivé vlivy dnešní doby považuji multimediální zařízení, nezdravou stravu a příliš mnoho cukru, nevyhovující rodinné prostředí, sociálně znevýhodněná prostředí, současná izolace od okolí a stres vzniklý vlivem okolí. Na to, abychom děti před těmito vlivy ochránili, jsme tu my, starostliví rodiče. Při nevyhovujícím rodinném prostředí je důležitý zásah sociálních pracovníků. Dopad negativních vlivů je různý v různých věkových kategoriích. V raném věku například můžou špatné vlivy působit negativně na nervový systém dítěte. U multimediálních zařízení je vhodné myslet i na to, v jaké společnosti žijeme. Svět se s přibývajícími roky mění, technologie zdokonalují a naší úlohou je děti na tento svět připravit. Není možné je držet mimo všech zařízení. Žijeme ve století, kdy se platí mobilem, zprávy ze světa si nejpřehledněji přečteme na internetu, počasí si při odchodu zkontrolujeme na hodinkách, vyučování probíhá přes aplikace a dokonce i recepty na léky máte online. Důležité je, abychom svým dětem neustále vysvětlovali, že čas se dá trávit i jinak, než sezením u počítačových her či videí. Měli bychom jim ukázat, že moderní technologie jsou pro společnost potřebné, ale je třeba dát si pozor, kolik času s nimi trávíme.
Jak lze zapojit hračky do speciální pedagogiky? Jaké pomůcky jsou nejvhodnější pro různé typy hendikepů? Doporučila byste i nějaké z nabídky ELIS DESIGN?
Do speciální pedagogiky a práce s dětmi se speciálními potřebami se dají zapojit různé hračky. Nejdůležitější jsou hračky kompenzačního charakteru, stimulující jemnou motoriku, tvořivost; didaktické pomůcky. Například dotykové stěny, modelovací hmoty, kuličkový suchý bazén, houpačky, gymnastické míče, nízké prolézačkové systémy, 3D modely, matracové vaky, kostky, kuličkové dráhy, masážní předměty, dřevěné hračky a hračky s rozmanitě strukturovanými povrchy. Jinak je samozřejmě nejdůležitější, aby hračky děti především zaujaly. Pro jednotlivé handicapy bych doporučila: mentální postižení – hudební nástroje, projektory s obrázky, klavír pro hraní nohama; tělesné postižení – protiskluzová podložka s obrázky, prostorný hrací koutek; zrakové postižení – reliéfní předměty, míček vydávající zvuky, knihy s Braillovým písmem; sluchové postižení – vibrační předměty, světelné pomůcky, obrázky; narušené komunikační schopnosti – koberec s písmenky, balónky, bublifuk, domino, říkankové knížky; autismus – komunikační karty/obrázky, pastelky, křídy, tvary na obkreslování, hudební nástroje, puzzle. Z výrobků ELIS DESIGN bych určitě doporučila, nejen pro děti s postižením, ale i pro nejmenší, Activity board montessori kostku. Tento výrobek je krásně opracovaný, barevný a obsahuje množství rozmanitých prvků. Zároveň díky jeho kompaktnosti si s ním děti můžou hrát kdekoliv. Největší předností je, že roste spolu s dítětem a doprovází tak jeho motorický vývoj.
Jaké jsou dle Vás přednosti Montessori hraček?
Montessori hračky jsou velmi rozmanité. Jejich funkce je orientovaná na mnoho podnětů a smyslů dítěte. Přírodní materiály a jemné barvy jsou příjemné na dotek i pohled. Nevydávají žádné nesnesitelné zvuky ani neblikají jako mnoho jiných hraček. Jejich cena je kvůli náročnější výrobě vyšší, ale zatím každá jedna Montessori hračka, která jsem měla možnost so prohlédnout, byla vyrobena tak, že zaujme jak dítě půlroční, tak třeba čtyřleté a starší. Zaujala odstupňovaná náročnost hry obsažená v jedné hračce, která umožňuje postupné rozvíjení všech smyslů.
Na závěr, co nejdůležitějšího byste chtěla vzkázat všem rodičům a dětským pedagogům?
Především rodičům a pedagogům bych chtěla vzkázat, aby se nebáli naslouchat dětem a jejich potřebám. Tak, jako jsme naslouchali dětem, když byla miminka, která neuměla mluvit, přesto jsme vycítili, co potřebují, stejně tak bychom neměli zapomenout naladit se na potřeby starších dětí. Avšak nemusíme se bát dětem říkat „ne“. Kdyby mi rodiče toto slůvko neříkali tak často, asi bych jako velmi živé a rozpustilé dítě měla rozbitých mnohem více částí těla než jen kolena. Někdy je možná těžké dětem porozumět, nevíme si s nimi rady, nevíme, proč stále odmlouvají, ale přesto bychom měli myslet na to, že krom rodiny a pedagogů nemají nikoho, kdo by je podpořil. Proto bychom neměli nechat náš stres zajít tak daleko, aby to dítěti ublížilo. Děti nám potřebují věřit a mít pocit, že je vždy ochráníme. Možná je neochráníme před zlými vlivy okolí, možná na ně někdy zvýšíme hlas, možná se na ně někdy až příliš zlobíme nebo jsme náladoví. Důležité ale je se neobviňovat, spíše se snažit chyby aktivně napravovat. Každý máme svoji míru psychické trpělivosti a fyzické energie. Abychom mohli správně vést naše děti, musíme myslet nejdříve především na svoji psychickou pohodu.
A na závěr bych chtěla podpořit rodiče, kteří se snaží následovat Montessori či Piklerové výchovu a myslí si, že se jim to nedaří plnohodnotně. Pedagožka a lékařka Marie Montessori postupně, tvrdou prací, na počátku 20. století vytvořila vlastní princip výchovy dětí, který bylo v tehdejší době těžké prosadit ve společnosti. Nakonec však byla natolik úspěšná, že její zásady si osvojují rodiče i v uspěchaném 21. století. Jsem velmi šťastná a vděčná, že se někdo již v minulosti takto zajímal o psychiku dětí. Bohužel jiné století nabízí také jiné návyky, jako třeba moderní technologie. To za časů Marie Montessori nebylo, proto bychom se neměli obviňovat za to, že se nám úplně nedaří podporovat děti v přirozeném vývoji bez technologií nebo když je venku raději napomínáme, aby si nesedaly do trávy, protože obzvlášť ve městě nevíme, co se tam může nacházet. Snažte se dítěti vytvořit bezpečný a hravý kout, který bude přirozeně vést vývojem v domácím prostředí, venku (ve městě) buďte ostražitější. Myslím si však, že osvojení alespoň některých Montessori metod stojí za vyzkoušení.
Moc děkujeme paní Renátě za její čas a sdílení zkušeností!
tým ELIS DESIGN